Jsme Indové. Budete asimilováni.Veškerý odpor je marný:)!

Uffff...kde začít? Třeba právě u slova ufff, jsem fakt unavená, a nutno dodat kvalitně unavená nejen cvičením i zkoumáním, vnímáním toho jak místní žijí, cítí, přemýšlí....a ano už jsem asi trochu deformovaná svou profesí. 

Možná to znáte, když vás něco opravdu zaujme, běháte ze všech stran pro různé úhly pohledu...a pak padnete z toho běhání únavou a najednou, když sedíte dojde vám, že nejlepší cesta k poznání je někdy prostě jen sedět...zastavit se a trpělivě vnímat...únava je dobrá věc.

Situací kdy jsem to pocítila bylo více...tak třeba jedna za všechny...Máme tady hodiny anatomie, hned na první hodině nám učitel začal vykládat o různých dimenzích těla, mj. astrálním těle, zmiňoval dále s naprostou samozřejmostí téma karmy, vliv minulých životů na náš současný. Hlavou mi proběhlo paradoxní "pane bože, ať mi nikdo neříká, že jóga není náboženství"(místní často říkají, že není...a je nesmysl se pouštět do diskuze s nimi, už protože samotná definice toho co to náboženství vlastně je, je nejednotná), odcházela jsem z hodiny poněkud zmatena o čem výuka anatomie má jako být a váhala jestli jít na další...šla jsem a jsem ráda, protože když pominu místní karmický přístup k životu, tak tenhle učitel je fakt dobrý, dokáže propojit poznatky o svalech, kostech, pohybu s tělem a možnostmi konkrétního člověka a toho si cením. Jako ráda bych Jardo napsala,že jsem vyslechla tvou dobrou radu a zbavila se očekávání ale musím přiznat,že u mně zapůsobila únava a strategie nechat věci tak jak jsou....nehodnotit je v kontextu mé životní zkušenosti....k osvícení v mém případě asi nedojde, zážitků však je mnoho a nelituju:)

Minulý týden byl mezinárodní den jógy a některé že škol jej slavily přímo na nábřeží Gangy, přidali jsme se taky a musím říct, že to bylo moc fajn, šlo vidět, že i místní se o józe mnohdy snad teprve dozvídají. Cvičili jsme veřejně na nábřeží obklopeni drony, které nás natáčely hromadou fotografů a kameramanů. No panejo...propagaci místní zvládají skvěle, jinak si ani neumím vysvětlit slova místního vietnamského prodavače croissantu a apfelstrudelu, který sám žasne nad tím kolik lidí tady letos v červnu v tom horku je. Veřejné cvičení bylo také úžasnou příležitostí jak procítit jógovou pozici Shavasana (pozice mrtvoly) až do morku kostí. Věřte mi, že relaxovat v této pozici za příležitosti desítek much vyžaduje opravdu um, myslím, že většina z nás tak chvílema vypadala spíše jako v epileptickém záchvatu, když se snažila ležet s zároveň odehnat všechny ty mouchy přilákané kravskými produkty.

Oslava mezinárodního dne jógy

Součásti oslav bylo i zasazení více než 100 sazenic nejrůznějších bylin do místní zahrádky...věřím, že bazalce, kterou jsem zasadila se bude v blízkosti těžce vyčíslitelného množství odpadků opravdu dařit. Postupně se zde adaptuju a přestávám mít otázky typu, jestli mám třídit odpad, přestávám se i ptát, kde je tady koš...né, že bych odpad jen tak vyhodila, ale už vím, že by se mi nemuselo dostat odpovědi ale jen nechápavého pohledu co to jako chci a co mám za problém:). Odpadky tady to je velké téma a když vidím kolik jich je je mi z toho smutno, nejen proto, že místní smetiště je jakýmsi bufetem pro všudypřítomné krávy a chudé lidi, ale i proto, že mi dochází kolik já sama takového odpadu ve svém životě vyprodukuju. Kdybyste se někdo chtěli angažovat v ekologických a sociálních aktivitách tak vyražte směr Indie.

Do sociálních podmínek jsem blíže moc nepronikla, ale Rochelle, kolegyně z Bombaje tvrdí, že místní lidi jsou moc milí a dá se s nimi domluvit, narozdíl od těch v jejím rodném městě na jihu Indie. Když pak ve 4 ráno procházíme ulicemi, a míjíme spoustu lidí, kteří spí jen tak na zemi, ptám se Rochelle, kde spí v zimě...odpovídá,že tady a jediný rozdíl je v tom, že se více přikryjí. 

Lidi, krávy, psi a opice, to vše na jednom místě, adaptabilita lidského organismu je neuvěřitelná a jestli někdo přežije střet asteroidu se Zemi,budou to Indové. Možná si říkate, co dělám ve 4 ráno na ulici, když je ještě tma, né že bychom šly z nějakého tahu, právě naopak míříme směr Chrám Kunjapuri devi 1670 m.n.m. abychom zde záhledly východ slunce. Počasí vyšlo nádherně a pohled na vycházející slunce je až magický. 

Východ slunce

Místní kněz nám dává požehnání ve formě červené tečky z koření a rýže na obličej a pomalu vyrážíme zpátky, míjíme rozdováděné opice, kterým se podařilo ukrást něco k snídani z místního bistra. Opičky jsou tady fakt šikovné, zajímá je všechno, třeba i schnoucí prádlo na šnůře. Pavli díky za tu luxusní bezpečnostní šnůru od sea to summit, snad i díky ní mám ještě co na sebe. Ani jedna z 6 opic z gangu si s ní neporadila. 

Opice na útěku z bistra

Ještě jeden postřeh k místním, místní věří, že když se vyfotí s cizincem přinese jim to štěstí, a jdou na to celkem chytře obvykle vyšlou nějaké menší dítě jako předvoj a pak se postupně přidávají další členové rodiny,takže nakonec je vás na fotce třeba deset, pokud nikam nespěcháte byvá to příjemné setkání (udělá jim to fakt radost), a nemají problém fotit se v úzké uličce na mostě kde je provoz nebo uprostřed silnice. Selfie s cizincem to je hit! 

Místní děti jsou taky kontaktní,před pár dny jsem se po hodině vracela přes ulici na pokoj a zastavili mě tři malí kluci s úsměvem v obličeji a že mi jako musí něco ukázat, bohužel jsem však nesdílela jejich nadšení z nalezeného mrtvého vrabce, kterému chyběla podstatná část trupu.Tak snad to dětské nadšení zase v sobě objevím:).Přišlo by mi i vhod už zítra mne čeká první část zkoušky, kdy každý z nás vede lekci jógy, když jsme měli přiĺežitost vyzkoušet nečekaně na minulé hodině, myslím, že jsem moc nenadchla učitele komentářem, že více jak shavasanu (pozice mrtvoly,zjednodušeně leh na zádech) ze sebe nedostanu, v rámci improvizační snahy jsem se pokusila přijít s nápadem hello asana (kdy stojíte a máváte rukama), a pohled učitele mluvil za vše. Pod heslem, že někdo, kdo říká don't compress your dick, mi přece nemůže hnout žlučí, snad přežiju i nadcházející zkoušky a začnu se učit na ty písemné a hlavně v mezičase užiju ještě místní atmosféry a spolužáků, čas vymezený pro Rishikesh se totiž neúprosně krátí!

Přikládám ještě speciální foto pro tebe tati,kdybyste v práci hledali. Nějakou inovaci pro realizaci stavby budovy a zajištění bezpečnostních podmínek