Přes bažiny do džungle,sprej proti tygrům a splynutí s přírodou

Mám radost,že se můžu po pár dnech ozvat a pozdravit vás z Indonésie z 6. největšího ostrova na světě,ze Sumatry.bažiny jsou za mnou a Indie už se stává díky místní přírodě jistojistě nádhernou vzpomínkou.Bažinami myslím místa jako malajské hlavní město Kuala Lumpur a indonéské letiště Kuala Namu...Kuala neznamená totiž v překladu nic jiného než bažina.Na letišti Kuala Namu v Medanu se potkáváme s pár holkama z ČR a čeká nás i řidič...nespala jsem už skoro 40 hodin a tak cestu směrem směrem k pralesu ani moc nevnímám...snad až na okamžik kdy řidič hlasitě telefonuje za jízdy...a ve chvíli kdy do ruky bere i druhý telefon a stále jedeme dochází mi po krátkém zděšení,že no jo...jsem přece v Indonesii,v zemi kde řídí každý kdo dosáhne na pedály a na motorku se vleze třeba i pět lidí. Za tmy,dvě hodiny před svítáním vystupujeme ve vesnici Batu Katak a přes závěsný most a malou vybetonovanou cestu protínající kaučukovou plantáž míříme dále...jeden batoh mám na zádech druhý vepředu...a jsem fakt unavená...ztrácím pozornost a tak mi uklouzla noha a padám k zemi.Jestli si chcete zvrtnout kotník a rozflákat koleno...doporučuji udělat to ideálně den před tím,než vás čeká cesta pralesem...půjdete pak pomalu,budete dělat více přestávek a máte tak více příležitostí sledovat krásu,která je všude kolem vás.No zní to romanticky,že:)?ale nebudu to idealizovat dost mne to bolelo a tak jsem spíše nadávala a díky svému tempu vytvořila části naší výpravy legální prostor pro to,proč jít pomalu...věřím že vzhledem k strmému terénu a vlhkému těžkému vzduchu to ocenili.Proč jsem tady na Sumatře a proč v pralese?Příběh,který začal před více než třemi lety snad poskytne odpověď.S přáteli jsme tehdy vyrazili na Borneo a mj. navštívili národní park Tanjung Puting...viděli jsme Kahau nosaté jak bezstarostně skáčou ze stromu na strom,a potkali i "polodivoké" orangutany...i když s odstupem času vnímám místa,kde se můžete setkat s polodivokým orangutanem více kriticky...pro mne to byl zlom...nádherný zážitek setkání se s přírodou v celé její kráse...prostě a jednoduše asi 100krát více než australský surfař s vymakaným zadkem nebo croissant s čokoládou v kubistické kavárně v Celetné....více než guacamole s kilem čerstvě nasekaného koriandru a snad i více než Sean Connery:).Zamilovala jsem se a proto o to více brečela nad tím,když jsem zjistila jak svým jednáním v ČR podporuju devastaci přírodního a pralesního světa...světa díky kterému můžeme žít...je nezpochybnitelně nezbytnou továrnou na kyslík. Chtěla jsem tu krásu vidět znova a povědět vám o ní s přáním a prosbou o zamyšlení se nad tím,abychom hledali cesty jak jedinečné ekosystémy jako je např. Gunung Leuser na severní Sumatře,chránili...díky plantážim s palmou olejnou,pytlakům...mizí v nenávratnu...a i když se to zdá nemožné,i my v ČR k tomu přispíváme.Takže jak bylo v pralese,co jsme dělali,viděli,zažili a jak jsme tam vlastně fungovali.Asi bych měla pro pořádek uvést,že jsme zde díky jedné organizaci,která nám poskytla příležitost za pomocné práce a poplatek blíže poznat prales.spíme v jednom z kempů v chatkách uprostřed nádherného údolí,v blízkosti řeky,která vás nejen krásně osvěží a dokonale poslouží ke koupeli ale zároveň je tak čistá,že z ní můžete přímo pít vodu (prověřeno léty a xxx uživateli).Už první noc v kempu byla pro mne nezapomenutelná,usínáme v jedné z vybudovaných chatek,a bavíme se naivní představou,že by tygr v jehož teritoriu se nacházíme přišel až za námi...nezbývá než uznat že je to fakt blbost a tak se přestat znepokojovat tím,že chatka vlastně nemá ani dveře a vstup je volný i skrz místa kde by měly být okna.díky tomu máme každou noc skvělou příležitost usínat za nádherných zvuků cikád a probouzet se za zpěvu ptáků...v bezpečné vzdálenosti splynout s pralesem.

První noc to bylo trochu jinak...přihnala se bouřka a burácela celým údolím,bleskem osvětlovala okolní kopce a větve obřích stromů zmítajících se ve větru...miluju bouřky a to zvláštní napětí a uvolnění,které s sebou přináší...je tma a já mám pocit,že bouře třepe celou chatkou.Ráno se probouzíme a s Pavlou mluvíme o tom,jaká byla noc...moc klidná ne říká Pavla s tím,že tím,že je chatka na kůlech tak vlastně vnímala i mé převalování.Rozhovor pokračuje na snídani s ostatními,kdy se dostáváme do obrazu...to co jsme cítili nebylo nic jiného než zemětřesení a to hned ve třech vlnách(takže žádné mé převalování:),v Indii jsem se přecejen zase tak moc nevykrmila:).V průběhu následujících dní máme více než štesťi,můžeme sledovat divoké orangutany,makaky,gibony,a pokud jsme se nespletli snad i narazit na tygří stopu.Když vyrážíme do pralesa,náš průvodce nás s nezapomenutelným úsměvem opečovává a na nohy lije tekutinu,které říká antitiger (protitygřák),ve skutečnosti jde o esenci,která má schopnost odpuzovaz pijavice.Těch je tu fakt požehnaně a nezbývá než s pokorou přijímat slova uvedená v lonely planet průvodci,že přisáté pijavice je třeba vnímat jako jedinečnou příležitost jak splynout s úžasným ekosystémem,splynuli jsme všichni!Co se tygra týče,je malá pravděpodobnost,že se potkáme..jsme taky poučeni jak v případě setkání reagovat...tak jsem v klidu.při setkání s tygrem se zastavte,promluvte na něho klidným hlasem,dívejte se mu do prostoru třetího oka...počkejte až pokývá hlavou a pak pomalu couvejte:).Náš průvodce nám ukazuje a vykládá nejen o zvířatech,boji s pytláku a místní sociální situaci...ale taky nám představuje neuvěřitelné množství rostlin a jejich účinky.Prales je vlastně taková velká lékárna...jsou tady rostliny na bolest břicha,hlavy...svědění kůže,potenci i poporodní strie,rostliny na zklidnění mysli a koliky u malých dětí.Některé z rostliny se vyskytují vždy spolu v jakési symbioze.Náš průvodce umí taky základní česká slova jako například prdel,slivovice a nahoru.Jj nahoru to je tady vlastně takový základ,terén je tady strmý kopcovitý,jestli jste šli někdy přechod Javorniků a znáte krkostěnu tsk asi tak...plus přidejte extrémní vlhkost vzduchu,pod nohama se sypající půdu

a obezřetnost k tomu,že kamkoliv šaháte nebo stoupáte může čekat nějaký ten tvor typu jedovatá mnohonožka...je to krásné dobrodružství :)!Můžete taky sledovat zoborožce přelétající nad stromy a zaposlouchat se do jejich "zpěvokrákorání".No nic přestávám už psát bo by to byla esej jak cyp.Shrnuto podrženo co se týče přírody v pralese bylo nádherně a jsem vděčná za to,že jsem mohla všechnu tu krásu vidět a znovu si uvědomit,že tuto krásu je třeba chránit,jakkoliv se může zdát neuvěřitelně nebezpečná a drsná je právě tak křehká! děkuji vám všem za přání k svátku,moc jste mne potěšili,užijte si Colorsy a opovažte se mi posílat fotky s Tatáčema nebo Jamirem:)!!!

Foto:

Pralesní koupelna