Vítejte v Delhi...kobry jen jednou měsíčně...garam masala India

Příspěvěk začínám psát až poslední den mého pobytu v Delhi...píšu ho z jednoho fajn místa...ale to zmíním až později...teď se vrátím na začátek mé cesty do Delhi...rozloučili jsme se se spolužáky a zjišťuji,že všechny rozumné vlaky jsou vyprodány...nj,jestli chcete jet v Indii vlakem a zajistit si aspoň základní hygienický a bezpečnostní standard je nutno rezervovat lístek i více než 5 týdnu dopředu...tohle jsem propásla a tak jedu autobusem.vzdálenost mezi Rishikeshi a Delhi je cca 220 km...autobusem nejvyšší třídy (klimatizace nikoliv formou otevřeného okna) je možno tuto cestu absolvovat v závislosti na hustotě provozu za 6-8 hodin.No,přiznám se,moc jsem z téhle varianty nebyla nadšená,ale nakonec všechno proběhlo bez zádrhelů...když pominu mou počáteční neschopnost zorientovat se v jízdním řádu a nástupištích (viz foto - hádej odkud mi to jede,možná to ani není jízdní řád:).Cestou je opět co sledovat,ať už se jedná doslova o stáda prasat u odpadků a nebo lidi co jedou na střeše nákladních automobilů.Na předměstí Dillí míjíme obrovská staveniště paneláků a taky pár z nich už je obydlených,jednotlivé skupiny jsou obehnány zdi s ostnatým drátem a u vstupní brány vždy stojí bezpečnostní pracovník,můžu si jen domýšlet,že takhle se vlastně dovnitř dostanou jen ti co bydlí a je to jedno z mnoha bezpečnostních opatření.Ach ta bezpečnost...v tom že budu 4 dny viset v Delhi moc prostoru pro euforii není ale kvůli únavě je představa,že budu mít zázemí na jednom místě lákavá a dopřáván si hotel s klimatizací....recepční mi při ubytovávání ukazuje díru v jednom ze skel svých brýlí a dodává,že jeho brýle jsou tak plně klimatizované...miluju tyhle místní zlepšováky...další mám tu čest sledovat,když se mi snaží zprovoznit místní technik špatný signál ovlivňující obraz televize...přijde chytne setbox,4krát do něj foukne a problém mizí...já jen zírám.První dojem a myšlenky mne po příjezdu směřovaly k tomu,že vzhledem k rušné atmosféře venku s spoustě podivných lidí ani nevylezu ven a nebo zamířím aspoň na jeden den do Agry na Taj Mahal( není totiž zase tak moc daleko)....Nj,jenže jsem překonala svůj odpor a vyrazila ven se i se svou druhou dostupnou zbraní,vedle pepřaku, a to s výrazem ženy,která má permanentní PMS takže vstříc čtvrti Paharaganj a Main Bazaar road...neboli na jedno z hlavních tržišt....nákupy moc nemusím...ale to co se tady odehrává mne naprosto pohlcuje...vedle různých obchodu s oblečením tu je trh s ovocem a zeleninou (mango,papaya,granatové jablka),stánky s nejlepším tradičně vyrobeným fresh juicem,stánky s kořením,ručními výrobky,můžete se nechat potetovat hennou (využito),koupit uhlí,sledovat krejčí jak šíjí oblečení...no nádhera...a ty vůně a jídlo..musím konstatovat,že jsem se zde solidně vykrmila...každý večer si dávám některou z místních specialit (doplněnou o hromadu čerstvě nakrájené cibule) a nechybí ani masala tea.místního prodavače se ptám,jestli tady jsou kobry a říká,že asi jen jednou měšícně,tak jsi Jardo měl pravdu,beztak je Indové snědli a kobry jednoduše došly...Nakonec se jeden den potkáváme ještě s pár známými a vyrazíme do miśtní "lepší" čtvrti a tak narážíme na první indický přechod pro chodce...jako že by to místní auta respektovala to fakt ne.Jestli jsem se tady něco naučila tak je to,jestli chceš přejít ulici,musíš prostě jít a na nic nečekat...funguje to!Se Sofii a Nehamou jedeme z Connaught pláče směr spice and herbs market (koření a bylinky),jedeme metrem(už nikdy nebudu tvrdit,že je pražské metro ve špičce přeplněné:)...jsou tady speciální vozy pro ženy.A právě tady bych si dovolila malou odbočku směrem ke všem kdo čtete...minule jsem psala,že o spoustě smutných věcí nepíšu...že jsou tady vozy pro ženy není náhoda...místní muži...(musím říct že takové pohledy jsem nezažila ani v Egyptě...chodím v šátku a v kalhotech)...jednoduše místní muži a jejich přístup k ženám je velkým společenským tématem,mnozí se na něj snaží upozornit...umělci třeba tak že kreslí obrazy žen,které mají však místo hlavy lidské hlavu kraví( krávám se tu snad dostává věsťiho respektu než ženám)...narazila jsem i na čísla...34 600 nahlášených znásilnění ročně v Indii(vezmeteli v potaz fakt,že ohlášená znásilnění představují podle odhadů snad jen 3-10% reality je to něco k čemu nelze najít slova),nechci to rozvaldět ale uvedu ještě dvě čísla k místní sociální situaci,2 z 4 dětí do věku 5 let trpí podvyzivou...1 z 6 dívek se nedožije 15 narozenin (infekce,rakovina,neodstatečná zdravotní péče,podvyziva,dětská práce v nebezpečných podmínkách).Ano i toto je Indie....Protipol tohoto násilí nacházím na místě,kde jsem začala psát tento příspěvek v muzeum Mahatma Gandhi (mahatma znamenal něco jako great soul - velká duše) muzeum je plné fotografií a relikvií této osobnosti,osobnosti která bojovala za Jednotnou Indii,práva žen,zlepšení sociálních podmínek,nenásilnou moudrou a respektujíci politiku.Když mi bylo 15 četla jsem jednu z Gandhiho knih "můj experiment s pravdou" a můžu ji jen doporučit...nedávno jsem ji otevřela a tolik,moudra,laskavosti,zdravé a rozvíjející sebéercepce,při zachování kontaktu s realitou na jednom místě málokdy nacházím.V muzeu můžete vidět nesčetně fotografii ale taky třeba Gandhiho poslední dva zuby,nebo jednu z kulek,kterou byl zastřelen....je tady i kino,kde koukám na film s Gándhím a hlavně se taky chladím před horkem zuřícím venku...tohle bylo moje poslední místo v delhi,nakonec je tady spousta krásného např. Lakshmi Narayan temple...bylo to fajn rozloučení na závěr...asi tušíte,že dnešním příspěvkem uzavírám své indické dobrodružství...a nenapadá mne k této příležitosti nic lepšího než vzpomenout rozhovor s jedním výrobců koření,který mi s jiskrou v oku vykládal a ukazoval,co vše obsahuje známe koření garam masala...prý až 18 ingrediencí...pálivé,voňavé,dráždivé,sladké,slané...a přesně takhle vnímám i Indii,někdy to bylo šílené ale právě tenhle mix protikladů vytvořil jedinečnou výslednou chuť,zážitek....A řečnická otázka na závěr...vrátila bych se tady ještě někdy?Jednoznačně ANO!

Moc vám všem děkuji za zprávy a maily co píšete,moc si toho vážím...děkuji za sdělení,že vás to baví a třeba na chvíli vytrhne z každodenního shonu.Posílam vám velkou pusu a objetí!

Poslední řádky dopisuju z Kuala Lumpur a za pár hodin už odlétám směr Indonésie do džungle.Není tam elektřina a signál,možná se ozvu brzy ale možná taky za cca 20 dní.

Omlouvám se všem,který jsem ještě nestihla odepsat,postupně na tom budu na letišti pracovat,co stihnu nevím...

A jako vždy foto:)

Jízdní řád, odkud mi to jede?