Z šaria k batik mafia a záchvaty nevyspané evropanky

Kdy bude další blog?ptá se mne ségra...no jo vlastně cestuju a mohla bych zase něco napsat..nejsem přece doma,i když se tak v některých aspektech občas cítím...nastraženost...důležitý sebezáchovný ale zároveň vyčerpávající pud polevuje...a to co dříve lákalo pozornost se stává běžným.Už jsem zase o kus dál...a nádhernému Pulau Weh na severním cípu Sumatry mávám z dálky,je místem které je považováno za jedno z vyhlášených pro potápění a šnorchlování. Né každý návštěvník Sumatry však na něj zavítá...dostat se až na něj znamená vydat se do oblasti zvané Banda Aceh,která je v Indonesii považována za nejortodoxnější co se islámu týče,vládne tady šaria.slovo šaria samo o sobě na mne působí jako zaklínadlo...nemluvit s místními tak bych se tímto směrem snad nikdy nevydala...ale na Pulau Nias,kam mne to táhlo více řádí malárie a podle místních i černá magie...Prý když se oblečete (dlouhý rukáv a dlouhé kalhoty) neměl by nastat žádný problém.Cesta autobusem do hlavního města Banda Aceh trvá z Medanu 12 hodin...poučena standardem místních ubytovacích zařízení a čistotou ulic si říkám,že beztak pojedu něčím, co už tak před 50 lety vyřadili v Evropě...nestačím pak zírat,když nastoupím do autobusu,kde jsou sedadla pohodlná jako křesla s obrovskými opěrkami pod nohy a možností polohování tak že prakticky ležíte...nejvíc pohoda bus všech dob, až na to že nemá pásy a vzhledem k tomu, že sedím hned v první řadě neuniknu představě, kam asi až doletím,když budeme prudce brzdit...no vedle řidiče sedí další tři lidi,tak jsem klidnější,že by aspoň nemusel usnout...a neusne asi nikdo další, díky supr indonéskému popu,který má potenciál kazďému během jízdy svou intenzitou vyvrtat díru do hlavy.Je ráno a přijíždíme do Banda Aceh...šarialandu...snad mi to ani nedochází,protože když se pak při výstupu z autobusu sesypou kolem 3 chlapíci s nabídkou kvalitního odvozu do přístavu,vyjedu po nich,že musí mluvit organizovaně a ne jeden přes druhého,jestli se máme domluvit...jo jsem nevyspaná,hladová a to je nebezpečná kombinace asi pro všechny....loď na ostrov jede takřka hned a tak už jen hodinka minibusem a pár kroků pěšky k hotelu Olala.Název,který baví a i s hotelem je to stejné,je to vlastně pár dřevěných chatek na kůlech s výhledem na krásné tyrkysové moře,tak čisté a průzračné,že rybky které tu obývají nedaleké korály můžete sledovat i ze vzdálenosti několika desítek metrů.Tomuhle místu velí úžasná kuchařka jménem Eka,a věřte že by si vás během pár dnů omotala kolem prstu svým výborným Gado Gado,zeleninovou polevkou s badyánem,a luxusním tempe burgerem,na jehož zakousnuti byste potřebovali pusu otevřít tak dvakrát více než je fyziologicky možné.Eka a její rodina vás tak rozmazlí,že a se vám nebude chtít pryč a začnete shánět oblečení o číslo větší.pulau weh je ostrov, kde jsou pláže,na kterých můžete být úplně sami a prouzkomávat šnorchlem mořský svět,nádherné ryby nejruznejsích barev a tvarů,hvezdice,korály.když vás to přestane bavit,můžete sledovat jen tak na pláži stádo minikrabů o velikosti do 1cm, jejich různorodé ulity a nebo se jen tak zaposlouchat v hamace do hlasu moře narážejícího na útesy.Jsou tady pláže kde můžete být normálně v plavkách...takže pohoda Olala...šaria tady má svou specifickou podobu a není to tak děsivé jako místní opice...stačí jen nechat chvíli bez dozoru sáček s bananovými chipsy a přijdou si pro něj...a vycení zuby tak,že se rozhodně s nimi prát nebudete...s kořistí si pak sednou nestoudně na střechu vaší chatky a tak můžete jen sledovat jak si pochutnavají....právo šaria tihle zloději evidentně neřeší.Když už nevíte coby,a přejíte se místnich dobrot,fresh juiců a kelapa sušenek...můžete si dopřát masáž místní "bábi",která se svými 35 kily působí,že vás spíše jen tak pohladí...masáž jsem si dopřála a asi nevím co mi vyrazilo dech více,jestli to,že když mi bábi nečekaně škubla hlavou tak,že jsem chvíli přemýšlela jestli mi ještě drží na krku a nebo,že po nejlepší masáží rukou ani nevím jak se to stalo ale jen tak ve spodárech pod jejím vedením,pomazaná kokosovým olejem po ní opakuju pohyby jak z nějakého šamanského tance.Bábi,říká,ať druhý den neplavu,z ucha mi teče krev..tak jsem zvědavá co přijde ráno,kdy mám vyrážet na celodenní výlet...a je to tu...haha,migréna jako prase a průvodce,kteŕy nás nechá 45 minut čekat v začínajícím dešti,nemá slíbené ploutve a to ani pro šestiletou holčičku,která je nejmladší členkou výpravy...má to na salámu...a já nepoznávám sama sebe,pohodu,kterou

vnímám v místním salámismu nemůžu najit a hlavou,mi běží...jsem Evropanka a tohle je už na mne moc...mířím zpátky do postele s tím,že s tímhle individuem s pohledem vraha fakt nehodlám trávit celý den na lodi kdy mám navíc pocit,že mi roste druhá hlava.Někdo z nás dvou by to asi nepřežil:).Jj kam se podělo to milé děvče ve mne...v tu chvíli bych vám asi na takovou otázku odpověděla pohledem supa,který zahlíží na svou kořist.Ale nic netrvá věčně...po pár hodinách spánku jsem zpět připravena na další povalování se na ostrově...bohužel už to moc nejde...jednou z nevýhod Pulau Weh je,že se zde setkávají dvě monzunová pásma,takže tady slovy dědy Komárka:"dost často chčije a chčije:)"...předpověď na 5 dalších dní odpovídá zmíněnému...takže godbye Pulau Weh,následuje cesta  zpět do hlavního města Banda Aceh,kde se ke mne v přístavu zcela nečekaně hlásí stvoření jménem Anton (volali mu z Olala),Anton je kousek všech kousků...za převozy na letiště pro letenku a na hotel vymámí z člověka neuvěřitelnou sumu...taky umí zařídit super hotel,kde byste v pokoji  z papundeklovych stěn hledali okna marně:),pak se na vás usměje pohledem šestiletého kluka a nemáte mu to srdce urvat hlavu ani pohledem,když se drze nechá pozvat na snídani.Je to fakt kvítko,když chce  potěšit svou přítelkyni koupí jí durian (schválně si vygooglete durian a vůně).Shrnuto podrženo Sumatra je místo,kde jsou zajímaví lidi...a dost možná jedni z těch,se kterými stojí za to promluvit...mnozí z nich prožili fatální tsunami a přišli o velkou část svých nejbližších,s nepochopitelnou lehkostí a úsměvem vám budou vykládat že je to posílilo a mají pro co žít....prostě nezmaři v plné palbě...nezmaři,kterým když praskne struna na kytaře,řeknou lepší 5 než 4 a hrají dále.A Banda Aceh?obávaná část Sumatry není takovou hrůzou jak jsem čekala,na ulicích potkáte ženy,řídí motorky...oproti jiné části Sumatry je na první pohled rozdíl pro turistu asi takový,že plakáty z wellness center,které měly v nabídce "vagina spa" vystřídaly plakáty upozorňující na soutěž "miss hidjab".Po téměř 3 týdnech se loučím se Sumatrou,letím hned 3 letadly a přistávám na Jávě...ve městě,kde od místních můžete slyšet....dejte si pozor na Batik mafii....o co jde a kde jsem zase přísťě:)....pusu všem,e.k. (evropská kikina)

Chatka a výhled na moře 

Pohoda bus s discosvetly

Zloděj bananovych chipsu

Stádo minikrabů

Sandwich

Anton střelec