Mise jóga splněna?...radost...vděk...i slzy...

Neuvěřitelné jak rychle ten čas ubíhá...ležím v posteli, píšu tyto řádky a říkám si "no jo, fakt...první měsíc a pobyt Indii spojený s jógou už pomalu ale jistě končí". Představu, že bych se teď měla stejně jako část mých spolužáků vrátit domů, s radostí opouštím, a jsem vděčná za to, že můžu pokračovat dále.

Jsou to už tři dny od závěrečného ceremoniálu, kdy jsme s učiteli a spolužáky slavili, to že jsme se něco naučili a zároveň si uvědomili, že to je jen jeden z prvních kroků na cestě jménem Jóga....a taky, že je načase vystoupit z bubliny, kterou místní nabitý program poměrně šikovně, alespoň v mém případě vytvářel.

Po závěrečném ceremoniálu se spolužáky

Poslední dny ve škole jsme si ještě užili laughing jógu (zaměřeno na smích, organizovaně se smějete až si z toho málem cvrnknete) a mohli na moment nahlédnout díky cooking class (vaření) do tajemství místní kuchyně, salát z řepy a koriandru i pleťová maska z koriandru byly užásné. A večerní party, která se rozjížděla asi 3 hodiny nakonec díky skvělé fireshow taky:)!živá muzika ve stylu harekrishna, již poněkolikáté potvrdila výrok vyučujících, že jóga nemá s náboženstvím nic společného...

cooking class, lekce vaření, připravené ingredience

Jj učitelé, nezapomenutelní učitelé, počínaje Manojem, který rád psal fixem na těla studentů, kopal je do palců na nohách, aby je zvedli, poznámky z tabule zásadně mazal přímo rukou, taky obsedantně trval na tom, že naše podložky musí být v jedné řadě....a když zpíval guru mantru měly všechny tyhle úchylky najednou nějaký smysl a své kouzlo. Ani na zpěv nezapomenu...hodiny zpěvu manter a zoufalý výraz učitelky Kavity při poslechu naší verze sánskrtu a melodické produkce.V mysli si ponechávám, i prosebný výraz učitele filosofie, který nás žádal, abychom uvedli jaké sútry kromě yogasutry ještě známe...s tím, že hlavně ať neuvádíme kamasutru...no nic jiného jsme nakonec ze sebe nedostali...nevím na kolik k tomu mohl vést doslova všudypřítomný penis shivy (dostupný jak v chrámech i v menších velikostech na tržišti) foto uvádím níže a vsadím se, že spousta lidí ani neví o co jde a nadšeně se s tímto posvátným orgánem fotí a vznikají tak fotky, které by v očích puritána mohly nést nádech pornografie.

Rishikesh, s Alex u penisu boha Shivy

Jinak máme tady i vítěze ankety nejlepší učitel Ashtanga Viniasa Yogy...člověk který neřekl ani slovo navíc (jen komentoval pozice a říkal co a jak, dělal to fakt dobře)veškerý sociální kontakt marný...i přesto, musím říct, že jestli jednou budu rodit, doufám, že tam bude někdo jako on...a až se budu svíjet bolestí 100 krát větší než mi působil při pokusu zflexibilnit mé kyčle, hlavou mi proběhne jeho památná věta "soustřeď se na dýchání a bolest nevnímej". Tyhle provokativní komentáře jsou kořením jogy...a k takovým tradičním každodenním patřilo sedněte si pohodlně...po týdnu, kdy vás bolí  každý sval, je to rada k nezaplacení. Zdá se, že Indové mají tohle provokativní něco v povaze, protože když jsme se jednou vraceli z místního prostoru nazývaného Ganga beach a zmokli jsme jako, že už to fakt víc nešlo...tak i přesto nám místní s úsměvem na rtech nabízí pláštěnku...Alex se jím snaží vysvětlit, že vzhledem k našemu promoklému stavu, je už too late (příliš pozdě) na nákupy...ale nedají si říct. Níže přidávám i fotku místní pláže "Ganga beach"; kdybyste chtěli někdy vyznat někomu lásku...tak právě tohle je to místo...nádherné kameny a jemný písek doplněný o použité dětské plínky, společně s veřejně se reprodukujícími krávami...symbolicky dokreslí perspektivu každého vážného partnerského vztahu.

Ganga beach

Poslední večer jdeme ještě do oblíbeného podniku u školy Bodhi caffé a dávám si zde milované nudle se zeleninou s houbami, objednávám si u místní svérázné obsluhy a ujišťuji se, že v tom není žádná tráva...mají ze mě srandu..ale po akci Bhang lassí prostě těžko věřit místnímu menu...a taky obsluhujícímu s trikem s potiskem zobrazujícím Alberta Einsteina, který když mu ho pochválím...dodává...hele víš, že jel na opiu? Nudle byly bez nečekaných ingrediencí a tak jsem brzy ráno vyrazila směr autobus...od procházejícího muže jsem zaslechla pozdrav hari om...a s nostalgií a slzami v očích vnímala nádherný opar nad ranní gangou. Slzy nebyly jen o loučení...ale o obrovském vděku za to, že nejsem tak jako místní svázaná tíživou chudobou, a taky o mé bezmoci pochopit proč to tak prostě asi musí být....přiznávám...že spoustu viděnéno na tento blog neuvádím...zmíním se možná jindy (bez toho by to nemohlo být komplet ).

Ráno u Gangy

Rishikesh je pro mne místem, kde jsem našla spoustu nádherného, smutného...jakkoliv se mi to nelíbí...vnímám, že jedno  bez druhého nemůže existovat. Rishikesh je místem, které místní označují za jedinečné...díky jeho historii...duši...v roce 2013 zde byly povodně a významná část místních je nepřežila (více na google floods Rishikesh 2013)...možná právě o to více je toto místo ohroženo...a můžete zde pocítit i tlak jménem yoga as bussiness...přeji Rishikeshi, ať se tato tíživá slova místních nenaplní...a mávám jejich směrem už z Delhi...jen tedy dodám, že teď jsem už po cestě do Dillí, o které vám napíšu příště...budu tady do 8. července, následně nemám představu jak to bude s přístupem na web, máte-li něco na srdci pište prosím do 7.7. večera. Zítra do světa posílám taky první várku pohledů, tak snad k vám doletí:)! pusu všem martina