Mise jóga splněna?...radost...vděk...i slzy...
Neuvěřitelné jak rychle ten čas ubíhá...ležím v posteli,
píšu tyto řádky a říkám si "no jo, fakt...první měsíc a pobyt Indii
spojený s jógou už pomalu ale jistě končí". Představu, že bych se teď měla
stejně jako část mých spolužáků vrátit domů, s radostí opouštím, a jsem vděčná
za to, že můžu pokračovat dále.
Jsou to už tři dny od závěrečného ceremoniálu, kdy jsme s
učiteli a spolužáky slavili, to že jsme se něco naučili a zároveň si uvědomili,
že to je jen jeden z prvních kroků na cestě jménem Jóga....a taky, že je načase
vystoupit z bubliny, kterou místní nabitý program poměrně šikovně, alespoň v
mém případě vytvářel.
Po závěrečném ceremoniálu se spolužáky
Poslední dny ve škole jsme si ještě užili laughing jógu
(zaměřeno na smích, organizovaně se smějete až si z toho málem cvrnknete) a
mohli na moment nahlédnout díky cooking class (vaření) do tajemství místní
kuchyně, salát z řepy a koriandru i pleťová maska z koriandru byly užásné. A
večerní party, která se rozjížděla asi 3 hodiny nakonec díky skvělé fireshow
taky:)!živá muzika ve stylu harekrishna, již poněkolikáté potvrdila výrok
vyučujících, že jóga nemá s náboženstvím nic společného...
cooking class, lekce vaření, připravené ingredience
Jj učitelé, nezapomenutelní učitelé, počínaje Manojem, který
rád psal fixem na těla studentů, kopal je do palců na nohách, aby je zvedli,
poznámky z tabule zásadně mazal přímo rukou, taky obsedantně trval na tom, že
naše podložky musí být v jedné řadě....a když zpíval guru mantru měly všechny
tyhle úchylky najednou nějaký smysl a své kouzlo. Ani na zpěv
nezapomenu...hodiny zpěvu manter a zoufalý výraz učitelky Kavity při poslechu
naší verze sánskrtu a melodické produkce.V mysli si ponechávám, i prosebný
výraz učitele filosofie, který nás žádal, abychom uvedli jaké sútry kromě
yogasutry ještě známe...s tím, že hlavně ať neuvádíme kamasutru...no nic jiného
jsme nakonec ze sebe nedostali...nevím na kolik k tomu mohl vést doslova
všudypřítomný penis shivy (dostupný jak v chrámech i v menších velikostech na
tržišti) foto uvádím níže a vsadím se, že spousta lidí ani neví o co jde a
nadšeně se s tímto posvátným orgánem fotí a vznikají tak fotky, které by v
očích puritána mohly nést nádech pornografie.
Rishikesh, s Alex u penisu boha Shivy
Jinak máme tady i vítěze ankety nejlepší učitel Ashtanga
Viniasa Yogy...člověk který neřekl ani slovo navíc (jen komentoval pozice a
říkal co a jak, dělal to fakt dobře)veškerý sociální kontakt marný...i přesto,
musím říct, že jestli jednou budu rodit, doufám, že tam bude někdo jako on...a
až se budu svíjet bolestí 100 krát větší než mi působil při pokusu zflexibilnit
mé kyčle, hlavou mi proběhne jeho památná věta "soustřeď se na dýchání a
bolest nevnímej". Tyhle provokativní komentáře jsou kořením jogy...a k
takovým tradičním každodenním patřilo sedněte si pohodlně...po týdnu, kdy vás
bolí každý sval, je to rada k
nezaplacení. Zdá se, že Indové mají tohle provokativní něco v povaze, protože
když jsme se jednou vraceli z místního prostoru nazývaného Ganga beach a zmokli
jsme jako, že už to fakt víc nešlo...tak i přesto nám místní s úsměvem na rtech
nabízí pláštěnku...Alex se jím snaží vysvětlit, že vzhledem k našemu promoklému
stavu, je už too late (příliš pozdě) na nákupy...ale nedají si říct. Níže
přidávám i fotku místní pláže "Ganga beach"; kdybyste chtěli někdy
vyznat někomu lásku...tak právě tohle je to místo...nádherné kameny a jemný
písek doplněný o použité dětské plínky, společně s veřejně se reprodukujícími
krávami...symbolicky dokreslí perspektivu každého vážného partnerského vztahu.
Ganga beach
Poslední večer jdeme ještě do oblíbeného podniku u školy
Bodhi caffé a dávám si zde milované nudle se zeleninou s houbami, objednávám si
u místní svérázné obsluhy a ujišťuji se, že v tom není žádná tráva...mají ze mě
srandu..ale po akci Bhang lassí prostě těžko věřit místnímu menu...a taky
obsluhujícímu s trikem s potiskem zobrazujícím Alberta Einsteina, který když mu
ho pochválím...dodává...hele víš, že jel na opiu? Nudle byly bez nečekaných
ingrediencí a tak jsem brzy ráno vyrazila směr autobus...od procházejícího muže
jsem zaslechla pozdrav hari om...a s nostalgií a slzami v očích vnímala
nádherný opar nad ranní gangou. Slzy nebyly jen o loučení...ale o obrovském
vděku za to, že nejsem tak jako místní svázaná tíživou chudobou, a taky o mé
bezmoci pochopit proč to tak prostě asi musí být....přiznávám...že spoustu
viděnéno na tento blog neuvádím...zmíním se možná jindy (bez toho by to nemohlo
být komplet ).
Ráno u Gangy
Rishikesh je pro mne místem, kde jsem našla spoustu
nádherného, smutného...jakkoliv se mi to nelíbí...vnímám, že jedno bez druhého nemůže existovat. Rishikesh je
místem, které místní označují za jedinečné...díky jeho historii...duši...v roce
2013 zde byly povodně a významná část místních je nepřežila (více na google
floods Rishikesh 2013)...možná právě o to více je toto místo ohroženo...a
můžete zde pocítit i tlak jménem yoga as bussiness...přeji Rishikeshi, ať se
tato tíživá slova místních nenaplní...a mávám jejich směrem už z Delhi...jen
tedy dodám, že teď jsem už po cestě do Dillí, o které vám napíšu příště...budu
tady do 8. července, následně nemám představu jak to bude s přístupem na web,
máte-li něco na srdci pište prosím do 7.7. večera. Zítra do světa posílám taky
první várku pohledů, tak snad k vám doletí:)! pusu všem martina
Ahoj Martino, trochu pozdě, dříve jsem se k Tvému deníku (?) nedostal, ale přece. Zdravím a více než trochu, závidím. ... a přeju!!!
OdpovědětVymazatTak zase někdy v Česku, nebo ... ? A užívej si to! Vít
Ahoj Víťo,Jáj já zapomněla poslat odkaz,zdravím z dálky,tuším že tys zpět v NY....setkání nutné...bramboráky zajistím;)!
Vymazat